Z konkrétních dem doporučujeme klasiku Sunflower, Caero, Juice, Inside, Megablast, 303, Fulcrum, Saint, Square, Te-2rb, Astral Blur, poněkud zvláštní Little Green Men, poněkud drsné Rapture či kultovní Second Reality. Intra, která stojí zato, najdete pod krycími jmény Dessbab, Stash, Paper, Jizz…

Jestli vás zajímá specálně grafika a chcete jedno jméno za všechny, tak zde ho máte - Lazur. Co se týče hudby, naopak vás nenecháme rozhodovat a naservírujeme vám všechna jména za jedno: Necros, Skaven, Purple Motion, Basehead, Stereoman, Yannis Brown, Dune, Mellow-D, Scorpik, Mystical...

A právě teď je ten správný čas představit vám podrobněji některé národní scény. Tradičně největší a nejproduktivnější je scéna finská. Nejslavnější demogrupa z počátků demoscény pocházela právě z této země a nesla název Future Crew. I když neměla mnoho členů, byla velice produktivní a prolamovala tehdejší meze - byl to takový svěží vítr demoscény, který přinášel stále něco nové a originální. Její členové se stávali vzorem pro ostatní scenery a jejich demoplakáty zdobí dodnes nejeden demopokojík. O kvalitě produkce Future Crew svědčí i fakt, že jejich produkce je ještě dnes, mnoho let po rozpadu této skupiny, oblíbena a uznávána. Pokud byste měli zájem zhlédnout jejich kultovní výtvor, pak si z Hornetu či jiného archivu stáhněte již zmiňované demo "Second Reality". Vůbec, skandinávský poloostrov je přímo líheň kvalitních scenerů, protože i ve Švédsku a Norsku existuje mnoho kvalitních demogrup. A v sousedním Dánsku jakbysmet.

Možná byste hádali, že vzhledem k lidnatosti a vůbec pokrokovosti Ameriky je tam scenerů jak máku - chyba lávky. Američané tvoří jen velmi malou část demoscény, naprostá většina scenerů jsou Evropané (i když svá želízka v ohni má i Asie, Austrálie a dokonce i Afrika). Těžko říci, proč je na tom Amerika tak jak na tom je. Možná Američanům díky sledování televize nezbývá čas, možná v nich tahle bednička ubíjí kreativitu, třeba tam neměli proč krást programy a nebo jim tohle všechno bylo od podstaty cizí...a možná je to v něčem úplně jiném. U nás ovšem není situace o nic růžovější. Čeští sceneři by se dali spočítat na prstech jedné ruky, Slovensko je na tom sice (o jednu ruku? :) ) lépe, ale i tam bychom si při sčítání scenerů mohli nechat natisknout jen pár dotazníků. Proč tomu tak je, nad tím si těch pár prstů láme už pěkně dlouhou dobu nehty. Možná proto, že když u nás už někdo něco umí, raději kouká, aby byl to, co je a svoje dovednosti výhodně zpeněží - tomu se však při současné ekonomické situaci nelze divit. Možná svou roli hraje i stáří/mládí - věkový průměr scenerů v zahraničí se pohybuje mezi patnácti až osmnácti lety, zatímco u nás hranice vymezují dvacátníci až třiadvacátníci. Většina rozvinutě kapitalistických scenerů bydlí u svých rodičů, neláme si hlavu s reálným životem a pěkně v klidu tvoří. Český či Slovenský potenciální scener se ale dostává k počítačům až ve věku, kdy už se musí sám živit a tudíž i pracovat. Vysoká škola a zaměstnání, komerční tvorba programů = konec většiny scenerů.

Vraťme se ale k těm na domácí scéně činným (přičemž domácím rozumíme území zhruba od Aše po Čiernu, ať už pri Čope nebo nad Tisou, státní hranice tedy v rámci demoscény neplatí :)). Tvorbu těchto podivuhodných a obdivuhodných lidí naleznete přehledně uspořádanou na www.message.sk/demos/archive (kde se nalézá archiv všech slovenských dem od počátku věků) a na adrese fornax.elf.stuba.sk/pub/scene/ - zde kromě klasických dem, inter, hudby a grafiky naleznete i Umag, což je diskmag (= elektronický časopis) slovenských scenerů, z něhož se můžete dozvědět mnoho o domácí (a nejen o ní, obsah je pestrý) scéně.

Detto lze říci i o českém diskmagu Výheň - ano, českých scenerů je sice jak šafránu, ale přesto občas něco vyprodukují a zrovna Výheň rozhodně stojí za to. Jednotlivá čísla jsou ke stažení je na adrese ftp://ftp.ta.jcu.cz/pub/vyhen, na vyhen.site.cz si můžete přečíst vybrané články. Pokud máte dojem, že umíte a chcete psát (a ještě vás nikde neangažovali), můžete to zkusit právě v Umagu či Výhni. Ovšem pokud se vám před očima míhá pouze odraz nablýštěné zlatky, vemte na vědomí, že oba časopisy jsou nekomerční.

Co diskmagů se týče, ve světě samozřejmě existují mnohé další (ke stažení v demoarchivech). Ty jsou ovšem už v angličtině, případně v nějakém jiném (ale vždycky cizím ;) jazyce (existují i smíšené). Za doporučení stojí polský Budyň, švýcarský Pain, belgický Scenial, progresivní rakouský Hugi či klasická Imphobia (kromě Budyně, která je smíšená, jsou všechny uvedené diskmagy v angličtině).