Ještě před deseti lety byl Internet u nás pojmem známým jen několika málo odborníkům, počítačové sítě byly v plenkách a nejspíš jen málokdo tušil, jak velikou roli informační technologie získají v relativně velmi krátké době.
Dnes se bez počítače obejde již málokdo, orientace v prostředí internetu je předmětem výuky na základních školách a internetová mánie už si vybrala své oběti, když přehnané nadšení vyhnalo akcie tisíců firem do závratných výšek, načež následovalo vystřízlivění a v mnoha případech krach - tzv. dotcom crash nebo také "černý pátek", kdy 21. dubna 2000 NASDAQ (americký burzovní index) ztratil 25% své hodnoty.
Tento pohyb se samozřejmě velmi razantně dotkl i umění. Tisíce umělců vystavuje svá portfolia on-line, galerie nabízí virtuální prohlídky, vznikly internetové časopisy a diskusní skupiny věnující se všem žánrům a stylům. Pomocí světové sítě snadno naleznete lidi s obdobnými zájmy, byť by byly zcela marginální.
Objevily se však i zcela nové druhy umění, počítač se stal pro některé umělce základní pomůckou a nástrojem. Ať už jde o hudbu, grafiku, animace či interaktivní instalace, počítače změnily postupy tvorby a často i naše vnímání.
Ve své práci bych se chtěl věnovat jedné z méně známých oblastí počítačového umění - net artu. Umění vytvářené v prostředí internetu, konkrétně zejména pro World Wide Web, existuje nepříliš dlouho (od roku 1994 ), ale v některých ohledech představuje unikátní proud. V první části se budu věnovat jeho definici, historii a klasifikaci; následně pak procesu konvergence umění a technologií, jež v obecnějším smyslu umožnily vznik net artu, po stručném shrnutí následuje podrobnější část věnovaná hypertextu. V druhé části se soustředím na pět konkrétních projektů - každý z nich představuje specifickou formu net artu. Hypertextový román Grammatron Marka Ameriky, grafický labyrint Superbad Bena Benjamina, konceptualismus v pracích Jodi, vzdušný design Praystation Joshuy Davise a textové filmy Young-hue Chang Heavy Industries. Po krátkém oddílu o net artu v ČR (a na Slovensku) následuje závěr shrnující současnou situaci na tomto poli a zabývá se možnostmi budoucího vývoje.
K tomuto tématu bohužel neexistuje téměř žádná relevantní literatura (a to nejen česky, ale ani anglicky), proto jsem v některých částech vycházel téměř jen z elektronických zdrojů. U nich je ovšem kvalita velice různorodá, takže hledání užitečných informací často ústí v probírání se velkým množstvím nepovedených shrnutí a komentářů. Teoretické práce, které by na odpovídající úrovni reflektovaly současnou net art scénu, nejsou k dispozici, práci kritiků nejčastěji suplují umělci sami ).