Joshua Davis patří k nejvýznamnějším průkopníkům, díky nimž se stal program Macromedia Flash nejen užitečným nástrojem běžně používaným pro tvorbu multimediálních internetových prezentací, ale doslova kultovní záležitostí. Představuje "novou generaci" v net artu, která už žije v "odlišném světě": Lev Manovich v této souvislosti mluví o konci utopie; net.art znamenal podle něj rovnost příležitosti a nerozlišoval mezi Západem a Východem, zatímco v nové éře komerčního internetu hraje prim webdesignerská komunita soustředěná zejména v USA a západní Evropě. Pomineme-li fakt, že za jedno z dřívějších "východních" center net.artu považuje Prahu (což bohužel - na rozdíl od Moskvy nebo Lublaně - neplatilo), nelze než nesouhlasit s tvrzením, že technická zaostalost Východu neumožňuje plnohodnotné využití nových, náročnějších technologií. Snad právě naopak: například v Polsku, které dřív nepatřilo mezi země s velkým rozšířením internetu, vzniká v posledních několika letech mnoho projektů, které získávají mezinárodní uznání. Stránky Pawła Cichoně lze považovat za jednu z nejtypičtějších ukázek Manovichem zmiňované "aesthetics Flash".
Manovichem zmiňovaná "generation Flash" představuje symbol, nezáleží ani tak na tom, jestli skutečně tito lidé používají software firmy Macromedia, jde o komunitu, kterou spojuje podobné estetické cítění. Vektorová grafika, barevné plochy, líbivé animace, "soft design" mnohdy odkazují k moderně: neo-minimalismus, střídmé použití barev a čistota výrazu, jež tvoří protipól post-moderním kolážím superbad a rozbitému kódu jodi.org. Důležitá je intuitivnost, hravost, velmi často se používají odlišné komunikační modely: celé prostředí internetu se stává profánním a komerčním a klíčovou roli získává infotainment - kvalitní stránky musí prodat, zabavit, upoutat - a to co nejširší spektrum návštěvníků. Tento posun je jedním z důvodů, proč mezi net artovou komunitou a webdesignery panuje pocit odtažitosti. Svou roli hraje jistě i fakt, že Flash je komerční program, odchylující se od dosavadní otevřenosti prostředí, kdy mohl každý vidět zdrojový kód a použít jej znovu na svých stránkách. V tomto prostředí vznikající projekty nemohou využít estetiku a konceptualismus jodi.org, jejich inspirací se stávají zcela jiné zdroje: počítačové hry, televizní grafika, multimediální prezentace. V prostředí internetu se zejména díky Flashi rozšířila možnost využití interaktivních animací, což představuje novou kvalitu oproti klasickému designu, z nějž ovšem autoři také čerpají.
V tomto kontextu není projekt Praystation zcela typickým příkladem: Joshua Davis zde prezentuje svoje experimenty (z nichž některé pak využil i komerčně), které ukazují na potenciál Flashe, přičemž velmi často si návštěvníci mohou stáhnout i zdrojový kód, což je naprosto výjimečná praxe (Davis to označil za důsledek toho, že vychází z prostředí open source a linuxu). V interview pro Digital Web Magazine uvedl mezi svými nejoblíbenějšími stránkami řadu net.art serverů: jodi.org, turux.org, spolupracoval také na projektu Carnivore (k dalším umělcům patřili např. Vuk Ćosić, Mark Napier, Entropy8Zuper a další). Praystation tak lze považovat za jakýsi most mezi oběma komunitami.
V současné době velká část projektů Joshuy Davise z internetu zmizela: všechny adresy jsou přesměrovány na joshuadavis.com, kde se nachází (bohužel neúplný) archiv jeho prací. Neplatí tak již dřívější rozdělení aktivit, kdy Praystation nazýval laboratoří a Once Upon a Forest hřištěm (v tomto projektu kombinoval klasickou knižní ilustraci - jeho velkým snem byla tvorba ilustrací pro dětské knížky - s digitálními médii). V archivu naštěstí najdeme všechny verze Praystation.
Spojujícím znakem všech verzí je struktura stránky, jedná se o osobní prezentaci s deníkem, v němž můžeme vidět proces tvorby: stránka má totiž vždy část, která připomíná kalendář, zvýrazněny jsou dny, v nichž Davis přidal na Praystation něco nového. V roce 2002 se již v deníku objevují pouze anonce na přednášky, festivaly a podobně, celkově došlo i k radikální změně vzhledu: horizontální schéma bylo nahrazeno vertikálním, bílá barva vystřídala dosud dominující černou. Již dříve velmi abstraktní práce jsou dovedeny do extrému: série Mountain pass (horský průsmyk) vykresluje náhodně velké množství trojúhelníků v odstínech od námořnické modři po šedofialovou. Žádné komentáře, žádná vysvětlení. (Viz archiv praystation.)
Vrátím se ale k předchozím verzím Praystation, které byly on-line od roku 1999 do 2001 (úplně první podoba stránek, označovaná jako PS0, vznikla v roce 1998 jako parodie na japonské počítačové hry a sám Davis ji zavrhl jako slepou uličku - z původního nápadu tak zbyl pouze název, který je parafrází na nejúspěšnější herní počítač, Sony Playstation).
Často máme možnost sledovat vývoj nápadu, který byl později použit na komerčních stránkách. Dobrým příkladem je "Experiments in friction and inertia" (červenec 2001- později zde zkoumané postupy uplatnil na stránce Classic Motown). Davis se opakovaně vracel k problému navigace stránek, jako většina designerů používajících Flash ovšem používá pouze vnitřní navigaci: stránka se neposunuje, jenom určitá výseč uvnitř. K tomu slouží nejrůznější menu a scrollbary (česky snad posuvník, tento termín však nikdo nepoužívá). Zde je běžný scrollbar nejprve rozšířen o prvek setrvačnosti (drag & drop - čili táhni a pusť - scrollbar se oproti standardním situacím pohybuje ještě chvíli v posledním naznačeném směru), následuje drobná stať o teorii chaosu, poté se přidají menu, která se "drží" svého místa na stránce, a pokud je návštěvník přesune, budou mít tendenci vracet se zpátky (princip akce-reakce, čím dál od původního umístění je přesuneme, tím rychleji se vrátí). Zkouší také neobvyklý postup, kdy lze posunovat přímo bloky textu, čili splývá prvek navigace a obsahu. Poslední fáze experimentu znamená kompletní rezignaci na obsah a zůstává pouze forma: čtverec, kterým lze volně pohybovat po obrazovce, na níž již není žádný text.
Další charakteristickou vlastnost Flashe (a Praystation) - loop čili smyčku - lze výborně demonstrovat na projektu Shapeshifter (což lze přeložit jako "měnič tvarů", také je to výraz někdy používaný pro vlkodlaky). Drtivá většina flashových projektů pracuje právě na principu smyček, obvykle několika, které jsou různě provázány. Znamená to, že určitá operace probíhá stále dokola, pokud uživatel neprovede akci, kterou se aktivuje jiná část stránky. Smyčky mohou být různé: grafické i hudební, mohou v sobě mít zabudovány nejrůznější náhodné prvky, takže tatáž smyčka bude budit zdání stále nového výtvoru. Shapeshifter pracuje právě na tomto principu: geometrické tvary v různých odstínech šedé se kumulují přes sebe, což se v krátkém časovém intervalu opakuje. Výsledný abstraktní dojem (vnímání prostoru ovlivněné kubismem?) paradoxně podtrhují konkrétní prvky: nápis "PZL P-24G", který připomíná sériové označení (Davis se rád odvolává na robotiku, estetiku sci-fi filmů a vesmírných lodí) a šedobílý kruh se šipkou (vypadá jako označení, jež měla stará letadla). Střídající se obrazce dokážou upoutat na relativně dlouhou dobu, představují klasickou koláž přenesenou do digitálního světa (obdobné motivy často najdeme např. i u některých spořičů obrazovek).
Velmi nezvyklým a originálním využitím abstraktních prvků se vyznačuje projekt Carnivore. Název odkazuje na program, který využívají americké bezpečnostní složky pro monitorování internetu. Carnivore je odpověď velké řady internetových umělců na toto téma: vytvořili nejrůznější moduly, které lze nainstalovat k hlavnímu programu, jež sleduje všechny aktivity na vybrané síti. Každý modul pak interpretuje získaná data. Amalgamatmosphere, modul vytvořený Joshuou Davisem (ve spolupráci s Brandonem Hallem), ukazuje provoz na místní síti pomocí jednoduché grafiky a zvuku. V hlavní části obrazovky se objevují barevná kola, každé kolo odpovídá jednomu počítači a barva indikuje typ operace (ftp, web, elektronická pošta atd.), obdobně je to se zvukovou signalizací. Pomalu se pohybující kruhy jsou někdy spojeny čarami, jež naznačují transfer dat mezi konkrétními počítači. Menší, pravá část obrazovky shrnuje grafický výstup strohou řečí čísel, IP adresy, čas, průběh operací a podobně. Tato zvláštní aplikace, má něco z podstaty software artu (nestačí pouhé rozhraní internetového prohlížeče), ale zároveň zůstává nepopiratelně net artem: bez počítačové sítě je nefunkční.

Projekt Praystation patřil k nejvýznamnějším na poli webdesignu, povedlo se zde skloubit zdánlivě neslučitelné prvky komerčního designu a aktivistického net artu. Joshua Davis patři k nejlépe placeným počítačovým odborníkům (v interview pro magazín Shift uvedl, že běžně odmítá nabídky v řádu statisíců dolarů). Inovativní technologické postupy kombinuje s vytříbeným estetickým cítěním, většina jeho děl má abstraktní lehkost, k níž přispěly tak odlišné vlivy jako kubismus, ilustrace knížek pro děti nebo graffiti.

Joshua Davis byl za projekt Praystation nominován na Webby award 2002 dokonce ve dvou kategoriích - Net art a Personal website, nezvítězil však ani v jedné. Jeho práce byly součástí výstavy Animations (MOMA, San Francisco, 2001-2), získal Golden Nica v kategorii Net Excellence na festivalu Ars Electronica 2001, vlastní retrospektivu měl na počátku roku 2003 v londýnském Institute of Contemporary Arts (ICA). Učí na School of Visual Arts v New Yorku. Své práce vydal na CD nazvaném Praystation 2 (přesná kopie jeho disku), napsal také učebnici k programu Macromedia Flash flash to the core (interactive sketchbook).