Superbad patří k nejznámějším net-art projektům. Ben Benjamin vytvořil osobitou koláž, labyrint, jehož úplné prozkoumání zabere několik hodin. Nikde nenajdete vysvětlení, není zde žádný cíl, nic o autorovi. Benjamin v interview pro Rhizome prozradil, že nejprve svůj projekt nechtěl nazývat uměním a šlo spíše o parodii a hru. Hravost a interaktivita zůstávají dodnes důležitými prvky, ale Benjamin se snaží také o nacházení limitů pokud se jedná o technický aspekt či nepsané normy tvorby internetových stránek: čili popírat obecně přijaté meze jejich překonáním. Mnohé o charakteru superbad napovídá už fakt, že vstupní stránka se často mění. Následující stránky se od sebe velice liší: v naprosté většině však dominuje vizuální obsah. Nikdy nelze dopředu odhadnout, kam vede další odkaz. Najdeme zde jak abstraktní černobílé animace, tak líbivou barevnost amerických reklamních magazínů 60. let. Superbad lze vnímat dvěma způsoby: jako souhrn jednotlivých uměleckých děl nebo jako celek: protože náhodná propojení a neodhadnutelnost vytváří ze superbad něco víc, než jen lineární galerii.
Při popisu a analýze stránek použiji jako výchozí bod stránku nazvanou prostě Index17 - Web site (jak se Benjamin vyjádřil, "nejobecnější a nejjednodušší způsob jak mohou stránky vypadat" ).
Struktura serveru je (až na výjimky) velmi jednoduchá. Každá část má svůj vlastní adresář (celkově je jich asi 70), v němž je jedna či více stránek (které na sebe navazují) a použité grafické soubory. Každému adresáři odpovídá jedna položka v indexu17. Žádná stránka není slepou uličkou, vždy lze pokračovat dál. Nenašel jsem ovšem ani jeden odkaz, který by směřoval mimo, čili na stránky umístěné jinde než na superbad.com. Odkazů je obvykle více, někdy dokonce desítky (i když se opakují), spolu s měnícím se "vstupním bodem labyrintu" a neexistencí žádného cíle, či konce, to můžeme považovat za dobrý doklad decentralizace a dekonstrukce klasické hierarchické struktury webové stránky.
Na některé části serveru se nelze dostat jinak, než přímým zadáním adresy do prohlížeče, týká se to zejména velmi rozsáhlé sbírky úvodních stránek: za normálních okolností se návštěvník může dostat pouze na index17.html, což mu může napovědět, že obdobných stránek existuje více. A skutečně, můžete najít téměř sto stránek, které byly nebo budou použity jako vstupní stránky pro superbad. Počínaje index00 až po index108 (ovšem ne všechna čísla jsou zaplněna). Další skryté soubory lze přes stránku What's inside the trunk. Pokud se podíváme na obsah adresáře, dostaneme se následně na stránku The other trunk, kde je kolekce indexových stránek jednotlivých adresářů, na něž jinak žádné odkazy nevedou.
Čeho je důležité si všímat? Kromě na první pohled viditelného obsahu Benjamin využívá další možnosti jazyka HTML. Jde například o popisky k obrázkům, které se objevují, když na ně najedete myší (tzv. hints, v prvních, textových prohlížečích se tento text zobrazoval místo obrázku - důležité je ovšem nastavit si západní kódování, protože při standardním českém se některé znaky liší a návštěvník tak může přijít o pointu), dále text, který se objevuje na stavové řádce a nakonec také poznámky, které lze do kódu vložit a jsou viditelné pouze pokud si otevřete stránku např. v poznámkovém bloku (index46, index67).
Superbad je téměř ve všech případech velmi nenáročný na připojení (malá velikost souborů, velká většina stránek nemá více jak 30 kb) i software (není potřeba žádný plug-in), což je pochopitelné, protože vznikl v roce 1997, kdy rychlost přenosu byla oproti dnešku v průměru mnohem pomalejší. Někdy je dokonce dnes běžné softwarové vybavení spíše nevýhodou, protože některé stránky jsou vyrobeny speciálně pro Netscape, nikoliv Internet Explorer (který v té době nepodporoval Java skript).
Nyní se podíváme blíže na některé konkrétní stránky.
Adresář Mao obsahuje 7 propojených stránek. Na úvodní stránce vidíme černo-žlutý portrét čínského vůdce, pod ním a nad ním se cyklicky střídá červená a bílá plocha a červená a bílá kola. Pokud stránku prohlížíme v Netscapu, při najetí kursorem na obrázek (který funguje jako odkaz), se fotka změní na zeleno-žlutou koláž, na níž má Mao oko kyklopa a ženská ústa, na čele Měsíc. Takto pozměněn vypadá spíše jako komiksová postavička. Tento posun významu (od dokumentu k ikoně) je doveden do důsledku na následujících dvou stránkách: nejprve vidíme hlavu Maa zmenšenou a pak v celé velikosti, doprovázenou textem "Chairman Brand". Slovo "Brand" můžeme chápat více způsoby - jako "obchodní značka", ale také jako "stigma". Obě interpretace mají svou logiku: portrét Maa sloužil (a do jisté míry toto přetrvává dodnes) jako ikonický symbol, zejména mezi západní mládeží, symbol odporu proti estabilishmentu a příslušnosti k levicovému hnutí. Další strana, Maox, je již zcela abstraktní: využívá kombinaci grafických prvků z předchozích stránek - červená a bílá plocha, červené kruhy a animované zelené pozadí, které se objevilo předtím na první stránce Chairman Brand. Právě tento malý zelený čtverec (v ploše 4 x 5) nám umožňuje pokračovat v adresáři Mao, ostatní odkazy vedou mimo něj. Každý grafický prvek má jiný hint. Stránku Maomao tvoří zdánlivě 5 různých obrázků (opět červené kruhy na bílém pozadí), jež vytvářejí něco ve stylu pulsujících přesýpacích hodin, ve skutečnosti se však jedná o dva obrázky, které jsou použity s různě nastavenou šířkou. Tytéž soubory, pouze naopak zdeformované (roztažené svisle) tvoří obsah stránky Maomao2. Tento nesporný minimalismus (i po stránce technické, kdy se využívá jednoho souboru na více místech s jiným výsledným vzhledem) by se dal přirovnat k dílům Pieta Mondriana - plus pohyb.
K pracím minimalistických autorů 60. let lze přirovnat soubor Fall. Pět podobných prací využívajících jednoduchou černobílou animaci (obdélníky různých velikostí), jednou doplněnou o zvláštní modro-bílé pozadí připomínající fragmentovaný obraz (stránka Drp), jindy o Java skript, který změní bílé pozadí na černé. Možná je podobnost čistě náhodná, ale Fall vypadá přesně jako plastika Donalda Judda Stack převedená do prostředí internetu.
Další ukázkou minimalismu a geniální jednoduchosti (tentokrát jej ocení spíše ti, kteří znají alespoň základy HTML) je BLPR: na první pohled vidíme text, zdrojový kód. Pokud se však podíváme na skutečný zdrojový kód stránky, zjistíme, že je totožný s tím, co vidíme na obrazovce - onen zdánlivý text je ve skutečnosti obrázek, grafické znázornění zdrojového kódu.
Jakkoliv se na Superbad nedá zjistit nic o autorovi či o účelu stránky, čas od času je úvodní strana změněna tak, aby vypadala jako firemní prezentace. Ovšem jakkoliv seriozně vypadá, všechny odkazy vedou do labyrintu, který s prvním dojmem nemá nic společného. Strana The Superbad Company vznikla jako kritika Irvine Company, společnosti, která je vlastníkem většiny půdy v rozsáhlé oblasti v Orange County, Kalifornii. Benjamin použil výňatky z webu společnosti, logo i rozdělení stránky. Komentoval to takto: "Vytvořil jsem stránku založenou na jejich, abych ukázal jejich bizarní a znepokojivou korporační Ameriku budoucnosti jako něco odporného a nikoliv vzrušujícího, o což se snaží oni." Obdobným příkladem je stránka Superbad: The Hot Dog Story. Na první pohled líbivá, přehledná stránka obsahuje slogany, které jsou ironickou reakcí na snahu velkých společností vytvářet "community servers" (zejména pro mladé), které jsou vedeny pouze zájmem o propagaci značky (často např. společnosti vyrábějící pivo - kanadský Molson, u nás např. Budvar). Tyto snahy jsou parafrázovány a dovedeny ad absurdum: můžeme se tedy dovědět nejen jak se hotdogy vyrábí, ale také jak mluvit hotdog jazykem ("Jak mluvit hotdog jazykem. Naučte se 50 nových slov v prvních pěti lekcích.") nebo jak s hotdogy cítit ("Ukažte hotdogu, že vám na něm záleží. Hotdogy mají také city!")
Na rozšířené "spamy" (nevyžádaná elektronická pošta) o tom, jak vydělat obrovské sumy díky internetu (obvykle podvody pracující na principu letadlových her) reaguje Index00. Obsah je těmto dopisům podobný (ne-li doslova převzatý), ovšem odkaz "Click here for free information" vede na stránku Meat - velmi dlouhý text, či spíše zprávu o situaci a perspektivách vývoje v sektoru chovu hovězího dobytka.
Jiný zajímavý důraz nalezneme na stránce Dialog box. Jako výrazový prostředek je použita pracovní plocha počítače a dialogové okno. To sice dodržuje všechny standardy formy, ale záměnou nápisů se z něj stalo spíše "monologové" okno. Na stavové řádce se při najetí kursorem na obrázek objeví text: "Jen mám o tebe někdy strach." Na ploše se nachází ještě ikona s nápisem "you" (k níž patří text: "Pokud nemáš chuť se bavit, prostě to řekni."), "Uninstall OS 8" a odpadkový koš (s textem "Ať je to tak.").
Všechny obrázky fungují jako odkazy vedoucí mimo tuto část serveru, pouze Uninstall skutečně změní vzhled pracovní plochy na starší verzi operačního systému (trochu jiný vzhled, jiné odkazy). Představu počítače, který se vyptává spíše jako starostlivá maminka, lze chápat různě - jako reakci na způsob života, v němž počítače získávají dominantní postavení (a to zejména jako komunikační prostředek), či jako ozvěnu starých sci-fi vizí o umělé inteligenci (domnívám se, že je příznačné, že obavy z "vlády strojů" zmizely víceméně současně s rozšířením počítačů).
Odtrženost počítačových "freaks" od zbytku společnosti je do značné míry mýtus, ovšem změna ve způsobu komunikace a používání jazyka je technologickým pokrokem ovlivněna. Na obrázku vidíme text rozložený na jednotlivé výrazy a vzhled dialogového okna se zdá nabízet možnost určité části měnit, to ovšem není možné.
Myšlenka využít desktop počítače jako formu uměleckého vyjádření se objevuje např. i u Alexeie Shulgina (on-line výstava Desktop is), kde ovšem většina příspěvků postrádá hlubší myšlenku a stává se novodobým internetovým lartpourlartismem. Zdařilejší využití dialogových oken představují např. práce Vojtěch Tryhuka pro slovenský server message.
Stránka This man je ukázkou práce s možnostmi kódu. Na černém pozadí se mnohokrát opakuje obrázek busty muže (převedený rastrováním do dvou barev). Jeden z obrázků je bíle orámován, což indikuje odkaz. Skrytý odkaz lze nalézt ještě jeden, ovšem orámován není, takže si ho běžný návštěvník všimne spíše náhodou. Podobně nenápadný je text, krátký příběh o muži, jehož vyobrazení se na stránce tolikrát opakuje. Každý obrázek obsahuje ve svém titulku jedno či dvě slova, která dohromady tvoří několik vět.
Všechny části Superbad spojuje několik bodů, které se Benjamin při vytváření snažil porušovat. 1) přehlednost 2) konzistentnost 3) informativnost. Snaha o alternativní postupy a řešení, které by mohly konkurovat zaběhlým modelům, představuje důležitý motiv při vývoji stránek. Velmi neobvyklý navigační interface obsahuje např. stránka Stars. Pulsující hvězdy ve čtverci 5x5 se po najetí myši změní na rotující. Každá reaguje separátně a tak lze vytvořit symetrické obrazce (rotují hvězdy v rohu, na krajích, každá druhá, pouze hvězda uprostřed atd.). Nad hvězdami je umístěno formulářové pole, na němž se zobrazuje aktuální stav tohoto zvláštního diagramu - nula pro pulsující a jednička pro rotující hvězdy. Pokud návštěvník vytvoří symetrický obrazec (celkově existuje 62 kombinací, jež je možné takto vytvořit), místo nul a jedniček se v horním poli objeví název stránky, na niž lze přejít.

Superbad patří k nejnavštěvovanějším net art projektům na internetu. Benjamin používá grafiku jako vizuální jazyk, podobně jako Jodi užívají html kód. První dojem může evokovat pop-art, ale od něj se liší větší ironií a kritičností. Není ovšem vždy jednoduché najít správný kontext, v němž je třeba stránky chápat. A snad to není ani nejpodstatnější. Kolekci nápadů, grafiky, her a textů, můžeme přijmout i bez hlubších souvislostí, i když tím ztrácí na hodnotě. Šířka záběru je skutečně obdivuhodná: od světa politiky, přes velké korporace, média, designéry a počítačové nadšence, až po průměrnou americkou rodinu - bohatý materiál, který lze parafrázovat, zesměšnit, pokroutit. Vše rámuje velká profesionální zručnost a bravurní technické provedení.

Ben Benjamin se narodil v roce 1970, pracoval jako webdesigner v San Franciscu a Tokiu, nyní žije v Los Angeles. K jeho dalším projektům patří Hamster Dream, příspěvek do výstavy Webproject 8, kterou organizovalo Total Museum of Contemporary Art v Soulu a řada drobnějších zejména grafických prací. Superbad byl jedním z projektů vystavených na Whitney Biennial 2000 Net Art Selection, získal také v roce 1999 "Webby award" v kategorii "Weird" podle hlasování poroty.