Ke klasifikaci net artu lze přistoupit z několika úhlů. Můžeme vycházet z technologických rozdílů: vedle převažující formy internetové stránky (ať už využívá HTML, Java script, QuickTime, Flash) lze za net art považovat i mailing list (zmiňovaný nettime), ba i aktivistické akce prováděné mimo internet, ovšem přes internet organizované a bez něj nemožné (např. skupina ®TMark, u nás tzv. reality hack 01).
Ovšem jednoznačně dominující formou jsou nejrůznější webové projekty (čili používající rozhraní world wide web). Jejich klasifikace je do značné míry subjektivní, ale jedno z možných rozdělení by bylo následující:

1) Alternativní prohlížeče, programy
Mezi dobré příklady této kategorie patří například projekt Web Stalker skupiny I/O/D (byl zařazen do výstavy Beyond Interface) nebo Shredder, který vytvořil Mark Napier. V obou případech je uživatel konfrontován s jiným pohledem na webové stránky, kdy je obsah stránek zcela přeměněn. Jiný přístup využívá program Earshot, který vyhledává na internetu audio data, z nichž pak vytváří interaktivní skladby.

2) Příběhy, hypertextová fikce
Sem spadá mnou dále rozebíraný Grammatron Marka Ameriky, ale také např. web My boyfriend came from the war ruské autorky Oliy Lialiny. A ačkoliv Young-hae Chang používá Flash, její práce lze jednoznačně zařadit mezi "storytelling projects" (jak označil jednu ze sekcí výstavy Beyond Interface Steve Dietz).

3) "Dadaistické" struktury, koláže
Asi nejznámější web, který spadá do této kategorie, je dále podrobněji zpracovaný Superbad Bena Benjamina, jako další můžeme jmenovat Something Boaze Zippera, kde kombinuje animace a citáty slavných spisovatelů nebo projekty Annetty Weintraub kombinující video, grafiku a zvuk - např. Sampling Broadway, který byl jedním z projektů vybraných pro prestižní Whitney Biennial 2000. Možná nikoliv doslova koláží, ale spíše blasfemickou "vystřihovánkou" je web Jesus dress up!.

4) Aktivismus, hacking
Volný přístup k informacím a svoboda obecně je pro mnoho netových umělců velmi důležitá, často se mluví o open source a o "touze informací být volné". Skupina 0100101110101101.org tak na svém webu umožňuje jednak přístup k obsahu vlastního počítače a také zde zveřejnila kopie několika serverů, např. hell.com, který mnoho lidí dráždil svou uzavřeností (invite only). Také sem můžeme zařadit např. skupinu ®TMark, která podporuje různé subverzní akce jak na internetu, tak mimo něj. Internetový aktivismus lze považovat za "podmnožinu" mediálního aktivismu: někteří jeho představitelé (např. Heath Bunting) si velmi brzo uvědomili možnosti internetu a začali jej využívat.

5) Projekty zaměřené na kód jako vizuální prostředek
Jazyk HTML kódu lze velmi dobře využít jako nový způsob vyjádření: výsledkem je například "první skutečně abstraktní web" - jodi.org. Ale prostředkem poetického vyjádření může být i seskupení internetových adres, jak tomu je v projektu Link X Alexeie Shulgina. Kombinaci grafiky využívající fragmenty souborů a příběhu, kdy každý další odkaz vede na zcela jiný server, je Agatha appears. Běžně používané prvky webových stránek (tlačítka, formuláře a podobně) použité jako prostředky uměleckého vyjádření: tak lze charakterizovat soutěž FORM Art.

6) Interaktivní projekty
Do značné míry jsou všechny výše uvedené projekty interaktivní: ale v některých případech se stává role diváků/uživatelů klíčová. Výsledný produkt záleží pak často právě přímo na nich: můžeme zmínit pionýrský (avšak ve výsledku nepříliš zajímavý) projekt Douglase Davise (který patřil v 70. letech k průkopníkům v oblasti video artu) The World's First Collaborative Sentence (obrovská věta, která se z podstaty rozrostla až příliš - ovšem obdobné nápady, různé povídky či pohádky tvořené otevřenou komunitou lidí se objevily i u nás - např. na diskusních serverech mageo.cz nebo rave.cz). Jiným příkladem jsou "výzkumy" Heathe Buntinga, např. Pleasur project.

7) Dezinformační projekty
Otázka identity na internetu vyvolávala mnoho kontroverzí od samého počátku. Není divu, že vznikla celá řada stránek, budící dojem oficiálních prezentací firem, skupin, institucí či produktů, které jsou ovšem vytvářeny různými uměleckými skupinami či jednotlivci. Často mají upozornit na nějaký aspekt moderní civilizace, proti kterému se autoři snaží působit. Velmi známý je projekt průkopníka net.artu Alexeie Shulgina FuckU-FuckMe, který ve formě klasické firemní prezentace nabízí neexistující přístroj pro provozování virtuálního sexu. Obdobně působí teleportacia.org, která nabízí návštěvníkům možnost teleportace přes internet. Skupina ®TMark vytvořila při příležitosti konference WTO v Seattlu na podzim 1999 stránky gatt.org, které měly naprosto stejný design jako oficiální stránky této organizace (wto.org), ovšem samozřejmě s jiným obsahem. Později tyto stránky převzala aktivistická skupina The Yes Man a dosáhla s nimi téměř neuvěřitelného úspěchu: byla pozvána na konferenci pořádanou Center for International Legal Studies v Salzburgu. Pozvání přijali a přednesli projev, v němž (jak tvrdí) "reprezentovali WTO čestněji, než to dělají oni sami".

8) Osobní stránky
Do této kategorie lze zařadit celou řadu stránek, na nichž umělci prezentují své práce: nejde pouze o archívy, samotná prezentace je uměleckým dílem. Serveru Praystation Joshuy Davise, se budu věnovat podrobněji, jiný způsob prezentace zvolila například slovenská skupina Satori, která pracuje na svých stránkách s prvkem náhodnosti. Mezi přední světové webdesignery patří např. i polský autor Tomasz Jankowski, jehož osobní stránka je výbornou ukázkou potenciálu "aesthetics Flash".

Samozřejmě u řady projektů nelze jednoznačně určit, do které kategorie patří, protože se u nich objevuje více prvků najednou. Splývání různých žánrů můžeme označit za jeden z typických rysů net artu.